Socha Here and Now se řadí do volné série děl textových děl inspirovaných vztahem mezi významem slov a formou sochy respektive způsobem jejího vnímání. Dílo existuje ve dvou jazykových mutacích, české (Tady a teď (2008)) a anglické, přičemž v obou případech jde o dřevěný objekt, který lze číst ze dvou stran střídavě jako „teď“ a „tady“. V případě starší varianty jde o krabici prořezanou otvory písmen, zatímco novější anglická verze využívá různě dlouhých dřevěných hranolů, z nichž jsou slova vyskládána. Význam těchto děl se odhaluje postupně. Abychom jej odkryli, musíme sochu obejít, a tak aktualizovat posun mezi jejíma dvěma „tady“ a „teď“ během, kterých se do našeho zorného pole dostávají obě slova tvořící její rub a líc. Here and Now II ještě umocňuje tento prožitek konkrétního místa a okamžiku, v němž je možné sochu „přečíst“. Natočení latěk způsobuje, že se ideální místo pro dekódování sochy nenachází přímo před ní, ale poněkud stranou, v místě, kde směr divákova pohledu kopíruje prodlouženou osu sochy. Sochy tedy počítají s divákovým aktivním zapojením. Diktují si způsob, jakým mají být vnímány. Tento aspekt připomíná známý postřeh Michaela Frieda, který v textu Art and Objecthood kritizuje „divadelní“ prvek minimalistických soch, tedy způsob, jakým prohlížení rozměrných soch a instalací vyžaduje naši fyzickou spoluúčast. Stejně tak i Záhoranského díla předpokládají určitou choreografii, umožňující diváku prožít jeho vlastní vtělenou situovanost, tváří v tvář „tady“ a „teď“ sochy, respektive vnímat její auru, jak ji definuje Walter Benjamin: jako výsledek setkání díla s divákem v konkrétním čase a prostoru.
Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.