Zuzana Stefkova
Diana

Na obrazech Lucii Dovičákové se často setkáme s postavami aktualizujícími tradiční zobrazení ženy. Žena se objevuje v různých inkarnacích; jako dítě-panna, jako oběť, milenka, matka, stařena a konečně jako dominantní vládkyně. V obraze Diana má toto vtělení svůj konkrétní mytologický předvzor, který však doznal značné proměny. Bohyně lovu s výrazně autoportrétními rysy a pohledem upřeným na diváka stojí široce rozkročená v podzimním lese a pomocí vlastních copů zadržuje dvojici psů, kteří se s vyceněnými zuby sápou ven z obrazu. Běsnící zvířata jsou přitom srstí doslova srostlá se svou paní. Motiv připomíná antickou pověst o Akteonovi, který bohyni překvapil při koupání, za což byl proměněn v jelena a následně roztrhán smečkou vlastních psů. Dovičáková však vypouští Akteona ze scény a na jeho místo staví samotného diváka. To my jsme se provinili a teď čelíme hněvu bohyně. Jak naznačuje spojení vlasů se psí srstí, lze zvířata chápat jako zhmotnění Dianiny emoce nebo animální složku jejího Já. Prvek propojení prostřednictvím copů využila Dovičáková už dříve v celé řadě obrazů se značně různorodými významy. Zatímco na obraze Sestry jsou spletené copy symbolem sounáležitosti, v obrazech Jehla a Minnie Marsh (hrdinka povídky Virginie Woolfové) se cop stává jakýmsi náhubkem. Třetí varianta užití copu se objevuje například v obrazech Nymfa a muž nebo Let’s Talk About Sex. Zde jsou vlasy, respektive vousy spojené v jeden kontinuální cop s ochlupením ohanbí. Jestliže v předchozích obrazech copy souvisely s ženským elementem, ať už jako atribut ženské síly nebo nástroj jejího umlčení, vlasy srostlé s genitáliemi naznačují spoutanost hlavy, coby symbolického sídla myšlení, erotickou touhou. Rovněž v případě Diany hraje sexualita klíčovou roli. Postoj, který nahá žena zaujímá, je na hony vzdálený zobrazení Diany coby cudné panny. Její Venušin pahorek, nacházející se v úběžníku obrazové perspektivy a zároveň i ve středu obrazu, je plně vystaven pohledu diváka. Jeho exponovanou polohu, však nelze automaticky vykládat jako dostupnost. Už jen proto, že cestu k němu střeží dvojice zuřivých psích hlídačů. Ústřední pozice ženina pohlaví je ještě zdůrazněna prostřednictvím rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu tvoří odhalené tesáky obou zvířat, vrchol splývá s blýskajícíma očima a zuby bohyně a genitálie se nacházejí v těžišti. Toto kompoziční figura sugeruje i symbolickou souvislost. Toužebný pohled diváka je přitahován demonstrativně odhaleným ženiným pohlavím a zároveň symbolicky držen v šachu spojenectvím kastrujících psích zubů, nepoddajného výrazu Dianiny tváře a jejího nedobytného klína.