Nylonové souvislosti
Zuzana Štefková


Jak často asi o podporu v nezaměstnanosti žádají lidé s profilem podobným tomu mému? Moje poslední pracovní zařazení: vysokoškolská pedagožka pracující „na dohodu“ na dvou školách. S doktorátem z dějin umění a dvěma dětmi ve věku 4 a 2 roky, prakticky znemožňujícími „normální“ pracovní dobu jsem ve svých takřka čtyřiceti letech v regulérním zaměstnání strávila přesně tři roky. Zbytek byl vyplněn krátkodobými pracovními smlouvami, granty, rodičovskou, jednorázovými honoráři za přednášky, projekty, výstavy...

Při pohledu do výstavy Jany Kapelové nazvané Nylonové súvislosti, instalované v prostorách nově otevřeného Centra Ciachovna Arzenal v Žilině, je zjevné, že výše popsaná životní situace není jen mým osobním problémem, ale výsledkem kombinace několika faktorů: fungování kreativního průmyslu založeného na krátkodobých projektech bez garance sociálních jistot, skutečnosti, že umělecký provoz je z hlediska systému marginalizovanou a tedy finančně podhodnocenou sférou, a konečně prekérní situace matek na trhu práce. Dlouhodobá nejistota zakoušená v důsledku specializace v zaměstnání asociovaném spíše s životním posláním, než s výdělkem, působení v oboru, který nezaručuje důstojné finanční ohodnocení, a spojení osobní zkušenosti s obecnou reflexí systémových nerovností v současné společnosti se jako červená nit vine většinou výpovědí žen: umělkyní, historiček umění a kurátorek, které Jana Kapelová vyzpovídala, a z jejichž svědectví se skládá video tvořící ústřední prvek výstavy. Video bylo instalováno v industriálním prostoru bývalé parní elektrárny na šikmé projekční ploše umístěné přímo v místě, kde záběry vznikly.

Princip využívající sérii monologů protagonistů a protagonistek uměleckého světa uplatnila autorka už ve své videoinstalaci Kunsthalle – súhrnná správa o stave ustanovizne z roku 2012. Stejně jako její tehdejší pokus o materializaci diskuze o vytoužené, ale (v té době) neexistující Kunsthalle manifestoval problémy slovenské umělecké scény a v širším kontextu i problémy uměleckého světa obecně, jsou i Nylonové souvislosti nejen výpovědí jednotlivých žen, ale také kritickou zprávou o fungování instituce umění a potažmo také o stavu společnosti, v níž se nešvary spojované s minulým režimem (hierarchické struktury institucí, nekompetentní pracovníci ve vedoucích funkcích, pasivita a udržování statu quo) spojují s problémy příznačnými pro neoliberální systém (vykořisťování kreativního potenciálu jednotlivců, vyhrocený individualismus, ekonomizace vztahů a rozpouštění solidarity ve společnosti). Na rozdíl od starší práce, kde subjekty jejího výzkumu hovoří přímo do kamery, však v Nylonových souvislostech nechává autorka zaznít jejich hlasy anonymně. Umělkyně a historičky umění zde nemluví samy za sebe, ale jejich svědectví čtou jiné ženy, jejichž tváře zůstávají skryty za listy čteného textu. Výsledkem je tedy jakási dvojitá anonymizace. Ta může na jedné straně evokovat pocit studu, který ženy zažívají ve své nelehké finanční situaci, ale stejně tak by mohla připomínat opatření sloužící k ochraně svědků.

Postavy oblečené do zimního oblečení tmavých barev jsou zaměnitelné, definované jako příslušnice stejné kategorie prostřednictvím svého pohlaví. Právě skutečnost, že se jedná o skupinu žen, je klíčová pro pochopení autorčina kritického záměru. Naznačuje totiž, že existují souvislosti mezi jejich genderem a stavem permanentní ekonomické nejistoty. Feministická interpretace vyžaduje strukturální čtení, v rámci něhož útržky svědectví jednotlivých žen získávají smysl v širším kontextu jejich znevýhodnění. Nejsilněji rezonuje tento feministický úhel pohledu s výpověďmi matek, které se ocitají ve zvláště zranitelné situaci, kombinující vyšší finanční náklady na provoz vícečlenné domácnosti a nedostatek času daný nerovnoměrným rozdělením péče o rodinu. Genderovou nerovnost odkrývá také postřeh identifikující práci historika umění jako tzv. „ženské povolání“. Vyšší koncentrace žen v oboru vede k jeho ekonomické marginalizaci spojené s nižším platovým ohodnocením, což má za následek jeho další demaskulinizaci. Kapelová se ve své instalaci nepokouší o sociologickou analýzu. Prostřednictvím výběru výpovědí však vytváří kompozici, která kriticky reflektuje stav světa umění jako instituce fungující v širším rámci ekonomických zákonitostí. Vzniká tak tkanivo souvislostí jemných, ale zároveň pevných jako nylon v názvu výstavy.

Jana Kapelová
Nilonové súvislosti
Centrum Ciachovňa Arzenal, Žilina
28. 4. – 30. 5. 2017
Kurátorka: Eliška Mazalanová